Cestování s dětmi

Už roky je Barcelona naše srdeční záležitost. Vzhledem ke španělské mentalitě je to navíc i fajn místo, kam se vydat s dětmi.

Už vloni jsme s Kubou zvládli přístav a akvárium (+ cestu vlakem z Castelldefels) a v rámci druhé cesty pak ZOO (které je v docházkové vzdálenosti od nádraží França / Estación de Francia.

Oba roky jsme dojeli právě na nádraží França, které je jednak dostupné spoustou vlaků a taky je na kraji a tím je super startovním místem pro cesty (i do města i k moři).

Pokud máte syna nebo dceru, která v tuto chvíli lítá na odrážedle, máme místo, které můžeme doporučit k návštěvě všema deseti: pumptrack hned u zastávky tramvaje Vozovna Hloubětín (dostupné tramvají číslo 7 z Vysočanské).

Areál se skládá z vlastního pumptracku i několika ploch na basket a skateparku. Kromě toho je k dispozici i stánek s občerstvením (ten jsme ale při obou našich víkendových návštěvách minuli). Areál je hned vedle nově postavených domů a o blok vedle je i kavárna, kde naopak ráno otevřeno mají.

Protože jsme trávili dvě noci ve Frýdlantu nad Ostravicí v penzionu s výhledem na Lysou horu, říkali jsme si, že by byla škoda nezkusit na ni vylézt. Už z dálky je vidět, že je to velký kopec.

Proto jsme udělali průzkum (s pomocí webu S kočárkem na hory) a jako nejrozumnější jsme nakonec zvolili cestu z Papežova. Ta nás vedla sice celou dobu po asfaltu, ale těch 8km stoupání s kočárkem nám dalo zabrat.

Protože máme často základnu blízko Deštného v Orlických horách, je právě tohle horské středisko našim přirozeným cílem. Letos jsme objevili Kačenčinu pohádkovou stezku.

Jedná se o 18 zastavení přímo v Deštném a okolí, která se dají víceméně zvládnout s kočárkem a děti se během toho projedou i lanovkou a poznají spoustu zajímavých míst. Každé zastavení pak u sebe má velkou tabuli s příběhem o Kačence a i detaily k danému místě.

Kačenka je princezna, která již 300 let vládne Orlickým horám. V českých zemích žádnou jinou vládkyni hor nepotkáte. Na její pohádkové stezce máte možnost s ní strávit pěkný den plný zážitků a poznání. Celkem si pro vás připravila osmnáct stanovišť s interaktivními prvky a úkoly, které vždy souvisí s příběhem daného místa. Na celé stezce se tak seznámíte s dalšími pohádkovými postavami a poznáte Orlické hory zase trochu jinak.

Maroko bylo bezva. Možná by bývalo bylo jednodušší, kdybychom následující věci věděli víc dopředu/dbali na následující rady:

• Maročani milují smlouvání. Chvíli nám dalo (vlastně skoro celé dva týdny) smířit se s tím a brát to jako zábavu.
• Data jsou v Maroku za rozumnou cenu – vyplatí se hned po příletu koupit místní sim kartu (my jsme použili Orange, 20GB dat za 20EUR).
• Když nás někdo osloví (se zdánlivě fajn nabídkou – i kdyby jen s pomocí s cestou), tak to nedělá jen tak pro nic za nic – pokaždé za to bude něco chtít
• Na každém parkovišti je “pan parkovač” – jsou to lidi, kteří pomáhají zaparkovat, ale chtěji za to pár drobných. S nimi se dá hezky popovídat
• Není se potřeba bát jídla z ulice/malých stánků – jen se oplatí jíst tam, kde jsou místní. Hodí se, když to místo má ceduli s cenami.
• Trochu riskantní jsou místní špízy – oproti nim je u tajine menší šance, že maso nebude propečené.
• Během půjčování auta jsme zvolili plné pojištění – provoz je divoký a “better safe than sorry.”
• Při řízení je potřeba hlídat rychlost – policie hodně měří na vjezdech do měst (+ je často na vjezdu do města obecná kontrola). Nás nezastavili ani jednou, ale kontrol jsme projeli desítky.
• Kromě rychlosti je potřeba během řízení hodně koukat okolo sebe – na silnici jsou auta, motorky, kola, osli, koně, ovce, děti, lidi, velbloudi a občas i kamení.. Ale jinak je řízení v Maroku fajn a necítili jsme se nebezpečně.
• Na navigaci v pohodě funguje Waze.
• Kromě Cassablancy a turistického centra Marrakéše jsme se nikde necítili nijak v nebezpečí/neměli jsme obavy z kapsářů (i když jsme jednoho vlastně potkali v Rabatu), ale asi kdekoliv se vyplatí mít schované věci, nenechávat nic v autě a držet pasy/peníze bezpečně u těla.
• Vyplatí se přečíst si něco málo o Islámu (nebo zajít na nějakou prohlídku, kde náboženství vysvětlí – třeba ve velké mešitě v Cassablance).
• Líbily se nám akce s AirBnB experience – kurz vaření, prohlídka města i food tour. Je to fajn příležitost, jak poznat město trochu jinak.

Vzbudili jsme se do dalšího chladného rána. Na dnešek jsme měli jasný plán – kurz vaření kousek od mediny. Chytli jsme proto taxi a vyrazili směr centrum. Taxi mělo (stejně jako hodně vozidel, kterými jsme jeli předtím) už něco naježděno: tento Peugeot 205 měl 760600km! Přes drobné komplikace a objížďky způsobené maratonem jsme se dostali do centra a tentokrát bylo zábávné i smlouvání ceny – konečně jsem to začal brát jako hru a nasadil nižší cenu pro začátek – v pohodě a s úsměvem jsme se pak dosatali na rozumnou cenu.

Vstáváme trochu dřív než poslední dny, abychom si zase začali přelaďovat režim na pracovní:) Neprší a je takové nějaké polojasno (na půlce nebe modro, nad mořem dost černota, takže vyrážíme rovnou na kávu a procházku, pobalíme potom. Jdeme znovu po promenádě podél moře, za sluníčka je výrazně hezčí, ač hodně fouká. Vlastně konečně chápeme všechny ty hábity a šátky, co se tu nosí, v tomhle počasí to je poměrně chytré, prostě si pod to nabalíte extra podvlíkačky a ono se to nepozná. A šátek proti větru je taky praktická věc.

Ráno nás přivítalo popletené počasí. Z jedné strany prosvítalo sluníčko, z druhé ale šly černé mraky. Navzdory tomu jsme po promenádě vyrazili směr centrum. Po pár desítkách metrech ale začalo pršet hodně, tak jsme zaparkovali do první kavárny a dali si kávu a croissant. Když už to vypadalo, že se počasí umoudří, tak jsme se vrátili na cestu. Došli jsme po pláži až do rybářského přístavu a mezitím prakticky přestalo pršet.

Ráno jsme se probudili do deště. Než jsme se ale na hotelu pobalili, tak přestalo a vypadalo to, že bude i sluníčko. Kufry jsme nechali na recepci a vydali jsme se ještě jednou na promenádu. Dnešními cíli byl rybí trh/rybí aukce a kasbah na kopci nad městem. Jak jsme vylezli ven, uviděli jsme, že sluníčko sice svítí, ale ze všech stran se stahují tmavé mraky. Po chvilce chůze po pobřeží nás mraky dohnaly a začalo pršet. Zašli jsme tedy do jedné z kaváren, která nám aspoň během největšího deště poskytla přístřeší.

Už po druhé opouštíme hotel v Ouarzazate a tentokrát definitivně. Tady se nám to líbilo: Malé město s moc hezkým nedělním trhem, živým náměstím a přitom tak nějak rozumně moderním. Nebyla tu tak vidět chudoba a i ten hotel byl příjemnou kombinací “evropského luxusu” a místního tradičního fungování.

Projíždíme vedlejší vesnicí, která je proslavená filmovými studii, natáčelo se tu spousta filmů (Lawrence z Arábie, Hry o trůny apod.), jezdí sem zájezdové autobusy z Marakéše, ale my jsem tam vlastně ani nikam nešli, nějak nás to jako další nesmyslně turistické místo nelákalo.