Jelenia Góra
Na přelomu března a dubna jsem měl tři týdny volna, když jsem měnil práci. V rámci toho jsme chtěli aspoň na pár dní někam vyjet. Volba padla na Jeleniu Góru - lázeňské město v Polsku, zhruba dvě hodiny od Prahy.
Ubytování jsme klasicky našli na booking.com - v tuto dobu bylo na výběr opravdu hodně pokojů a ceny byly celkem rozumné. Vybrali jsme apartmán mimo úplné centrum na ulici Elsnera (Loft Elsnera 3). Výhodou bylo snadné parkování i to, že hned vedle jsme měli supermarket Biedronka.
Pátek - cesta a procházka do centra
Vyjeli jsme v pátek ráno a cesta probíhala naprosto v klidu. Zhruba v půlce (časově, ne na vzdálenost) jsme zastavili v Tanvaldě na kávu (tamní kavárna s herničkou příjemně překvapila / Kafe Bistro Pohoda) a dokonce jsme v tamní optice pořídili i sluneční brýle pro Lucku i Kubíka.
Do Jelenie Góry jsme dorazili okolo poledne (a s ubytováním jsme byli dohodnutí, že můžeme přijet už v jednu), takže jsme se ještě zastavili na oběd. Vybrali jsme Dzien Dobry a vybrali jsme dobře. Místo sice bylo maličké, ale jídlo bylo fajn a jako bonus děti dostaly dřevěnou snídani, aby jim lépe uteklo čekání na opravdové jídlo.
Pak jsme se přesunuli do našeho apartmánu (Loft Elsnera 3). Ten je na ulici Elsnera hned vedle obchodu Biedronka. Trochu jsme museli hledat, kde zaparkovat (místo tam bylo, jen jsme nevěděli, jak se tam dostat), ale jinak byla předávka klíčů v pohodě (byly v boxu u vchodu).
Když jsme vybalili věci, vydali jsme se pěšky do centra. Bylo krásné slunečné odpoledne a po cestě kvetla spousta pampelišek. Na obzoru na nás zároveň vykukovaly Krkonoše, jejichž vrcholky byly ještě pokryté sněhem. Po cestě skrz sídliště se před námi objevil na mírném kopečku krásný kostel. Jedná se o kostel Povýšení Svatého Kříže - asi nejdůležítější kostel ve městě.
Kuba si tam hezky hrál se stejně starým klukem a pak i s kamínky, kterými je vysypaná tamní cesta. Pak jsme pokračovali historickým centrem až k radnici. Dojem trochu kazily všudypřítomné reklamy a výlohy, takže celé to působilo celkem lacině (navzdory tomu, že domy byly krásně opravené).
V tu dobu už bylo celkem dost hodin, takže jsme se otočili a v podstatě stejnou cestou šli zpátky. Cestou jsme se ještě zastavili Karolínce pro výživu (protože jsme ji zapomněli vzít ssebou a už se hlásil hlad). Kousek od ubytování jsme se zastavili ještě na celkem velkém hřišti. Tam byla docela centrem pozornosti naše Agnes (typické) a Karolínka s Kubou si hezky pohráli hlavně na houpačkách.
Pak už jsme dorazili “domů”, já jsem s Kubou došel na nákup, navečeřeli jsme se a děti si pohrály ve vaně a šli jsme spát.
Sobota - Lázeňská promenáda, rozhledna a zámek knížete Henryka
V sobotu jsme se chtěli podívat trochu po okolí. Jako první cíl jsme vybrali městěčko Cieplice Śląskie-Zdrój - to je možná dokonce předměstím Jelenie Góry. Je to lázeňské místo s opravenou promenádou a krásným parkem, takže jsme si tam dali fajn kávu (Harper Coffee & Cake), Kuba si zaběhal s míčem a my se pak ještě prošli hezkým parkem.
Pak jsme kousek popojeli a vydali se na rozhlednu nad městem (Wieża widokowa na Sołtysiej Górze). Trasa vedla po turistické stezce, takže jsme nebrali kočárek, ale Lucka nesla Karolínku v nosítku. To byla dobrá volba, protože části cesty vedly po úzké a příkré lesní cestičce, kde bychom s kočárkem neměli šanci. Samotná věž nás odměnila hezkým výhledem na okolí a pod ní jsme si pak snědli oběd.
Dalším cílem pak byl zámek knížete Henryka (Zamek Księcia Henryka). To je zámeček vybudovaný na kopci Grodna (504 m.n.m) v roce 1806. Ten se nachází nad jezerem Sosnówka, u kterého jsme zaparkovali (dobře, na kraji vesničky nad jezerem). Po velice příjemné cestě lesem se před námi objevila věž/mini zámeček a od něho pak parádní výhled dolů na jezero a hlavně na vrcholky Krkonoš.
S Kubou jsme šli na věž (odkud byl výhled ještě lepší) a pak si všichni dole společně dali svačinu a vychutnali i sluníčko (+ Kuba i prolézačky).
Po návratu “domů” do apartmánu jsme si objednali pirohy (nic poblíž nebylo otevřené, ale dovoz naštěstí fungoval) a pak už se pomalu chystali spát.
Neděle - vodopád a cesta domů
Ráno jsme pobalili věci a připravili se na cestu. Ještě jsem chtěl skočit koupit pečivo, abychom si připravili svačinu. K mému překvapení byly ale všechny větší prodejny v okolí v neděli zavřené. Zachránila mě tak až trochu zastrčená večerka. Tam jsme sice slavnostně s Kubou koupili něco, o čem pan prodavač prohlásil, že to je chleba; zapomněl ale říct, že sladký.. co už.
Autem jsme pak popojeli zhruba na půl cesty mezi Jeleniou Górou a hranicemi a zastavili u Wodospad Sklarki (Sklářského vodopádu). Viděli jsme, že tam je (už cestou v pátek), bylo tam hodně aut a lidí. Říkali jsme si, jestli to bude stát za to, zvlášť s dětmi. Navíc jsou tam takové ty turistické stánky, spousta cetek pro děti… Ale stálo! Je tam vstup (5 zlotých za dospělého), dá se platit kartou.
Cesta k vodopádu (asi kilometr) je dobře přístupná, i pro kočárek nebo hůř chodící. Nám se snad ale ještě víc líbil následující úsek, tam už to pro kočárek není vůbec, my jsme měli nosítko.
Nejdřív schody, pak se jde po cestě, tuhle kameny, tuhle pařez nebo kořeny, i Kubu to tam dost bavilo, jak to bylo různorodé. A ten pohled na řeku byl krásný, divoká řeka protékající mezi kameny… To bylo opravdu příjemné překvapení. Nedá se tam snadno udělat kolečko, cesta je tam a zase zpátky.
No a pak už do auta a jeli jsme domů.
Jelenia Góra byla fajn.