New York - část 1 - přípravy a cesta
Těsně před Vánoci dostala Lucka nabídku, aby se zúčastnila firemní akce v jejich hlavním sídle v New Yorku. Přemýšleli jsme, jestli to je datelné a nakonec se dohodli, že do toho půjdeme a spojíme její pracovní povinnosti s pár dny volna.
Protože cesta trvala několik dní a zažili jsme toho hodně, rozdělili jsme příspěvek do několika částí:
přípravy
Cesta do USA vyžaduje trochu větší přípravy, než přesun v rámci Evropy.
Bylo potřeba zařídit ESTA (něco jako víza, jen jednodušší, také s delší platností) - elektronický formulář pro všechny cestovatele, který teď stojí $21, ale zase není potřeba vyřizovat klasická víza a chodit na ambasádu.
Na druhou stranu do ESTY je potřeba už tušit, kdy do USA pojedete a hlavně mít i kontaktní adresu. Tam je ok napsat adresu hotelu, kde v průběhu pobytu budete bydlet (a pak když pojedete na stejnou ESTU do USA znovu tento údaj opravit).
Hotel jsme vybrali kousek vedle kanceláře, kam Lucka chodila do práce - na 33. východní ulici mezi Madison Avenue a Park Avenue (Hilton Garden Inn Midtown Park Avenue). Až v průběhu pobytu nám došlo, jak to byla dobrá volba, protože hotel je hned u zastávky linky 6 metra, která vede skrz Manhattan ze severu na jih.
Do USA je taky potřeba přibalit redukce na zásuvky - všechny spotřebiče sice v pohodě fungují, ale koncovka je jiná (to se dá kdyžtak koupit i nouzově na letišti, ale bývají tam dražší).
Naopak nebylo potřeba řešit žádná exotická očkování, jen jsme s sebou vzali klasické léky pro děti, kdyby nás něco přepadlo v noci (i když okolo hotelu bylo nakonec několik lékáren).
Co se týče pojištění, využili jsme klasicky nabídku cestovního pojištění od AirBank (je fajn, že jde naklikat snadno přímo z bankovnictví).
Už ve Španělsku se nám moc osvědčil lehký kočárek - tehdy jsme ho měli půjčený, ale v mezičase jsme pořídili svůj: Joolz Aer (dá se v pohodě sehnat i na bazarech). Jeho výhodou je, že jde v pohodě složit, moc neváží a aerolinky s ním nemají problém (velká většina jej bere v rámci letenky pro dítě zadarmo).
Protože člověk nikdy neví, zaregistrovali jsme se i od systému Drozd: ten provozuje ministerstvo zahraničí a slouží k případnému informování cestovatelů v cizích zemích, kdyby se něco dělo (nebo aby o nás věděli, kdyby se s námi něco stalo).
Abychom mohli přes den fungovat i bez hotelové wifi, aktivoval jsem si i eSim US operátora - na to jsem použil fajn aplikaci Airalo, která přesně tohle pro všechny možné země poskytuje (a v telefonu pak jde nastavit, aby hovory šly klasicky přes české číslo a jen data se brala z toho cizího; 30BG dat/víc než dost, bylo za $21 s platností 30 dní).
Důležitým úkolem v rámci příprav bylo jídlo pro děti: potřebovali jsme něco, co přečká cestování v batohu, nebude nijak extra těžké a zároveň s tím nebude problém během bezpečnostních kontrol. To nakonec s přehledem vyhrály kapsičky (ať už ovocné nebo jídlové) a klasicky jablíčka a trocha další zeleniny v krabičkách. Kromě toho jsme taky Kubovi zarezervovali dětské menu v letadle.
Plánovat jsme museli i s přípravou oblečení: podle předpovědi počasí mělo v New Yorku být zhruba jako v Čechách - první víkend hodně zima (až -10 i míň), zbylé dny pak okolo nuly.To nebylo nic moc co se týče objemu věcí, ale zvládli jsme to.
Pak už jen zbývalo věci naskládat do kufrů a batohů a vyrazit.
U organizace věcí v batohu nám docela dobře fungují různé pořadače a nebo zavírací pytlíky (třeba z Ikea nebo i DM): věci jsou tak rozřazené podle typu: u nás to je jídlo, hračky, náhradní oblečení a věci na přebalování. Tohle rozdělení se totiž hodí, když je potřeba cokoliv z plného batohu vyndat a pak zas vložit zpátky - zvlášť, když to děláte v úzkém prostředí sedačky letadla (a často i za tmy).
Ještě jedna věc nám hodně pomáhá s cestováním: jsou to sluchátka s tlumením hluku. Sám je používám už spoustu let a teď je rád půjčuji Kubovi, protože s nimi může poslouchat písničky nebo pohádky, neruší ho hluk letadla a ani díky aktivnímu tlumení nemusí mít zvuk tolik nahlas (používám Bose QuietComfort 35, ale podobných modelů existuje několik).
pátek 19.1. - cesta
Páteční cesta proběhla velkem v klidu: děda nás dovezl autem na letiště, odhodili jsme kufry (kočárek jsme si zatím nechali) a vydali se ke gate. Máme vyzkoušené, že mezi terminály 1 a 2 je fajn hernička, takže jsme ji rádi využili. Po chvíli jsme se posunuli přímo na gate (do Dublinu se letí z terminálu 1 a tam jsou bezpečnostní kontroly až vždycky přímo u gate). Kontrolou jsme prošli plynule (jídlo pro děti šlo bez problémů, jen bylo potřeba vyndat na samostatnou misku. Pak jsme odevzdali kočárek k odbavení (přímo na gate, na celou cestu/až do NY), takže jsme si uvolnili ruce na další cestu.
Na gate jsme také zjistili, že tam je ještě jedna mini-hernička - za tu byl Kuba moc rád a tak nám čekání hezky uteklo. Let do Dublinu byl rychlý a tím, že byl přes den, tak byl i zajímavý pro Kubu - koukali jsme společně z okna a povídali si, co vidíme.
V Dublinu jsme ještě během cesty na gate prošli americkou celní kontrolou. TSA tam totiž má svojí pobočku, takže pak není potřeba při příletu do USA stát frontu na kontrolu víz.
Před nástupem do letadla jsme pak měli čekání zpestřené houslistou, který si jen tak pro radost hrál irské písničky - to se dětem (i nám) moc líbilo.
Vlastní cesta (cca 7 hodin) pak utekla v pohodě, jen Kubovi se nepovedlo usnout, protože měl před sebou obrazovku s pohádkami.. Asi i proto byl pak Kuba hodně smutný, protože výstup z letadla nebyl podle jeho přání (chtěl jít s Luckou, ale bral jsem ho já). To ho nakonec tak unavilo, že za chvilku usnul, komplet zaspal další cestu a vydržel pak spát až do rána.
Po přistání jsme pak na letišti jen sebrali kufry a kočárek a vydali se do centra. Z JFK jezdí letištní vlak na Jamaica station, odkud pak jezdí klasické vlaky - my jsme potřebovali dojet na Grand Central Station.
Nepovedlo se nám najít automat na jízdenky, tak jsme je kupovali až ve vlaku. Až cestou zpátky jsme pak zjistili, že jsme tím utratili cca $20 navíc za příplatky :/ Ale taky jsme cestou i koupili Metro card - tím jsme na týden měli vyřešené jízdy metrem bez nutnosti kupovat jednotlivé lístky.
Z Grand Central Station (která je opravdu hodně rozlehlá a celkem nám dalo zabrat vymotat se tam odsud) jsme to pak měli už kousek na hotel - cestou jsme už viděli první věže mrakodrapů.
Zapsali jsme se na hotelu a doufali, že nás moc nepotrápí jetlag (unavení jsme byli dost, takže jsme doufali, že se nevzbudíme nijak nesmyslně brzy).
Další dny cesty pokračují v navazujících příspěvcích: část 2 - první dny, část 3 - pracovní týden