Cestování s dětmi

Na letošní Velikonoce jsme se rozhodli vyrazit ven z města. Původním cílem byly České Budějovice, ale protože se tam hrálo mistrovství světa v ledním hokeji žen, byly všechny hotely buď vyprodané nebo hodně drahé. Proto jsme zvolili jako přibližný cíl Plzeň a nakonec se přes airbnb ubytovali v Sebečicích.

Nejbližší města v okolí jsou Radnice a Břasy. Přímo v Sebečicích jsme byli v podstatě na návsi ve zrekonstruovaném statku. K dispozici jsme měli velkou kuchyni a ložnici s bonusovou šatnou.

Pátek nás přivítal deštěm a zimou. Jako cíl dne jsme měli pumptrack na kraji Plzně (v Bolevci). Když jsme tam dojeli (se zpestřením ve formě kousku cesty přívozem), tak lilo jako z konve, takže jsme pokračovali do centra.

V mezičase se počasí nezlepšilo, takže jsme “jen” zašli do kavárny Cavino (mapa). Ta byla naprosto skvělá: slečna servírka se parádně postarala i o děti i o Agnes, dali jsme si výborný brunch a jako bonus si odnesli skvělý chleba. Zbytek dne jsme pak strávili “doma”. Navečer jsme aspoň vyrazili ven na krátkou procházku, ale nakonec nás zase déšť zahnal domů. Během procházky jsme zažili zvláštní moment: Kuba se rozhodl, že dva místní kluci přes něho neprojedou na kolech a jednomu z nich v podstatě skočil pod kola (s tím, že je závora). Bylo z toho hodně pláče, ale naštěstí se nikomu z nich nestalo nic vážného.

V sobotu konečně přestalo pršet, takže jsme dali druhý pokus o pumptrack v Bolevci. Tentokrát se to vydařilo. Kromě pumptracku se u rybníka nachází i dva bouldery. Na trati i okolo jsme zůstali možná tři hodiny - i Kubovi a Karolínce se tam moc líbilo. Kuba jezdil i větší i menší okruh na kole, Karolínka na odrážedle a v rámci přestávek (a mezi svačinkami) si oba běhali na boulder + přilehlé kamínky. Kromě velké a malé asfaltové trati okolo vedla i úzká trasa (něco jako kladina) z prkýnek - na té se hodně vyřádila Karolínka.

Když už nás dohnal hlad, přesunuli jsme se zase do centra Plzně. Tam jsme si dali brunch v kavárně Fred bistro (mapa). Od bistra jsme se prošli okolo velké synagogy na hlavní náměstí - Náměstí Republiky, kde probíhaly Velikonoční trhy. Díky tomu tam byl i velký klasický kolotoč s koníky, což se dětem moc líbilo. Hlavně Karolínka pak byla hodně smutná, když jsme už chtěli jít dál.

Protože konečně svítilo sluníčko, zastavili jsme se i na první letošní zmrzlinu ve zmrzlinárně Kolombina (mapa).

Dál jsme pokračovali pěšky přes most ke hřišti pod Lochotínskou lávkou (u ulice Na Poříčí) - tam nás celkem na dlouho zabavil písek a skluzavka. Pak už jsme se víceméně cik-cak vrátili zpátky na hlavní náměstí, děti se vyfotily na lavičce s Hurvínkem (a Kuba z ní pak spadl) a pak už k autu a “domů” do Sebečic.

V neděli ráno jsme měli první zastávku hned kousek od domu: chtěli jsme se podívat na rozhlednu Biskoupky. Ta ale nemá klasické schody, ale jen žebřík (protože to je původní vojenská pozorovací stanice). S dětmi jsme tedy na střídačku vylezli jen část a nahoru se nakonec nevydávali.

Další cíl pak byla další rozhledna (kterou jsme také během obou předchozích cest do Plzně obdivovali): Rozhledna Na Vrchách v Břasích. Ta stojí na místě původní vojenské základny. Nyní tam je ale vybudovaná moc pěkná dřevěná věž, kde je navíc jako bonus několik expozic obrázků a výrobků od místních dětí.

Než jsme pokračovali na další pumptrack, zastavili jsme se ještě v Břasích v místní klasické cukrárně a zkusili se i podívat, jestli není otevřená nedaleká úzkokolejka (nebyla). Hned vedle ní ale bylo aspoň pískoviště a hřiště, takže jsme kávu vypili tam.

Pak už jsme se přesunuli do areálu Ultramarinka (mapa), kde kromě zmiňovaného pumtracku jsou i trampolínky, hřiště pro menší děti, trail a pěkný park s jezírkem.

Po veškeré fyzické aktivitě jsme ještě pokračovali do Vranovic na tamní Pohádkový statek (mapa), kde navíc probíhalo zdobení velikonočních vajíček, takže jsme tam vydrželi až skoro do večera.Kromě vajíček tam totiž byla k dispozici i spousta dalších aktivit: krmení zvířátek, stodola se strašidly, hledání obrázků a vyplňování kartičky, odrážedla a mnoho dalšího.

Na Velikonoční pondělí jsme zabalili kufry, rozloučili se s naší paní domácí (která nám v průběhu pobytu donesla i výborný koláč) a vydali se na poslední zastávku naší cesty: do Rokycan. Zastávku jsme, už tradičně, začali na pumptracku (mapa). Na Kubovi tam bylo vidět, že si víc a víc zvyká i na těžší překážky a zároveň mu i to získané sebevědomí dělalo radost. Kromě vlastní trati si pak oba i s Karolínkou zkoušeli i různé rampy ve skateparku.

Okolo poledne jsme pak pěšky došli na hlavní - Masarykovo - náměstí, kde jsme si snědli oběd a pak se stavili i na kávu, prohlédnout kostel a ulovit jednu geocache.

Potom už jsme se pomalu otočili, vrátili do auta a vyrazili zpátky domů.