Cestování s dětmi

Na cestu do Marrakéše jsme vyrazili v neděli po obědě z Prahy. Let celkem utekl a kromě zasněžených vrcholků Alp jsme měli šanci vidět i pohoří Atlas a suché pláně vnitrozemského Maroka. Hned po příletu jsme prošli celní kontrolou, koupili místní sim kartu a vyměnili si trochu peněz. Během doby, kdy jsem měnil peníze, tak dorazily kufry, takže jsme se na letišti ani moc nezdrželi.

Royal Mansour Venku jsme pak chytli taxi a vydali se do centra. Taxikáři v Maroku jsou klasickým příkladem obchodníků – cena se domlouvá dopředu a vypadá to, že si celkem užívají smlouvání. Na smlouvání se hodí aspoň základy francouzštiny, anglicky tady skoro nikdo nemluví. Pomohlo, že jsme z průvodce (loňského vydání) věděli, že oficiální taxikáři jezdí za 100-120 dirhamů, zato už kousek za parkovištěm se dá sehnat taxík za 50-60. Tak jsme nakonec jeli za 80 a byli jsme spokojení.

Tohle povídání popisuje naši letošní dovolenou v Thajsku a navazuje na úvod, kde jsem psal o cestě tam.

První část letošní dovolené jsme se rozhodli strávit ve městě Chiang Mai. To se nachází v severozápadní části Thajska a je něco na způsob našeho krajského města.

Proč zrovna Chiang Mai? Důvodů se najde hned několik: je to historické město, kde se střetávalo v průběhu věků několik různých kultur. I když leží celkem na rovině, je zároveň výborným výchozím místem k výletům po okolních kopcích a horách a v neposlední řadě tam je mezinárodní letiště.

Když jsme přemýšleli, kde strávíme letošní dovolenou, neměli jsme žádné zásadní požadavky na místo. Jediným omezením byl čas – chtěli jsme jet v době buď hned nebo brzo po Vánocích. Při procházení možností (aby tam bylo aspoň rozumně teplo a nebyla to “jen” pláž) jsme dlouze přemýšleli, až jsme nakonec vybrali Thajsko od 11. do 28. ledna.

Cestu jsme zahájili v pátek 11. ledna. Letěli jsme s Qatar Airlines z Prahy přes Doha do Bangkoku (lety QR292 a QR834). Odlet z Prahy vypadal v první chvíli bezproblémově. Už při cestě na letiště ale hodně sněžilo a počasí nevypadalo, že by se mělo nějak výrazně lepšit. Nastupovali jsme ale na čas, tak jsme si říkali, že nebude problém. Letadlo se i v pohodě odlepilo od tunelu a začali jsme pojíždět. Najednou se ale všechno zadrhlo – nejprve jsme museli několikrát opakovaně odmrazovat křídla a pak ještě čekat, takže z Prahy jsme nakonec vyrazili o víc jak hodinu později. Zpoždění se ale podařilo při cestě do Doha hodně stáhnout.